Taškování

Poslední dny jsou ve znamení neustálého pracovního nepořádku. Vzhledem k tomu, že bydlíme v docela malém prostoru, využívá vše. Pro šití například jídelní stůl, jelikož psací stůl je na šití dost vysoko a navíc je u něj docela šero.

Každopádně jsem se do šití vrhla po hlavě! Rychlo udělat šicí nepořádek, naměřit, nastříhat, ušít a uklidit. A teď se jen kochám. Šicí stroj uklidím, odjedu do Prahy a až se vrátím... kdo ví? Třeba bude šicí nepořádek číslo dvě!

Manžel tiše trpí a nahlas mě podporuje.
Skvělé!

Touto taškou to začalo. Najednou mě popadla chuť šít a tak jsem vyhrabala látky a šila... Když tašku uviděla moje sestra, hned žadonila, že chce taky, ale větší. Vybrala si látky a nabídla 200 Kč, pak 250 Kč a když viděla hotovou, řekla, že mi dá 300 Kč, že se ji líbí. A to povzbudí a potěší... 

Takže tato - puntikatopuntikatá - pro ségru...

Co se píše?

Zas po nějaké té dlouhé době otevírám blog, začínám psát a vlastně ani nevím co. Jsem taková nějaká bez energie, možná za to může jedno nedávné zklamání... 

Přidám KONEČNĚ fotky mého košíčku, šitého, prvního a posledního. V něm moje oblíbené pohledy z postcrossingu. (www.postcrossing.com) ... Což je poslední dobou můj asi jediný koníček, zahradničení nepočítám jako koníček, ale jako takovou povinnost vůči sobě a manželovi. Prostě jíst potřebujeme a zeleninu máme rádi a tečka. 

Po zimním spánku

Opět píšu, ani moc nevím co, i když toho je víc než dost nového. Vlastně, popostrčila mě k tomu Bylinka, díky Ti!

Před Vánoci jsem si půjčila od mamky šicí stroj, na který se beztak jen zbytečně prášilo. Říkala jsem si, že si ho koupím z jedné z prvních výplat, ale... když mám půjčený a zadarmo, kdo by utrácel, že? Navíc mám pocit, že peníze jsou potřeba všude jinde. Taky je fakt, že se znám a tudíž bych pak ještě víc zanedbávala školu a to nejde!

Zatím jsem si ušila dva látkové košíčky - jeden mám na nočním stolku na léky, mastičky, krémy, ... a druhý mám na šicí potřeby, které chci mít zrovna po ruce. Dál jsem ještě ušila tři kosmetické taštičky z mnou natisknutých látek, ale ty odnesl/donesl Ježíšek dál. Nastříhala jsem si látky na další taštičky a čekám až se odhodlám vytáhnout stroj, ale čas mám většinou v noci, kdy Drahý spí a nechci ho budit tím rachotem. Možná jsem líná a jen se sama sobě omlouvám a vymlouvám... :-)

Útěk...

...od reality by přišel vhod.

Jsem nemocná.
Pořád děsně unavená.
Nestíhám psát bakalářku.

Ale na druhou stranu...

Každý den mě povzbudí oči naši malé Phoebe.

Těším se do práce.

Těším se z práce.

Jen ta rýma by mohla společně s kašlem odejít někam do háje.

Ejmy

Aby měly i šperky své místo

Díky mému malému bráškovi (no dobře, už mu bylo 15, ale pro mě je pořád malý brácha... heh...), který mi natloukl několik skobiček do starého šuplíku, jsem dokončila výrobu této poličky. Trvalo mi to dlouho, několik měsíců jen tak ležela, pak jsem ji natírala, ... Nebyl čas nebo chuť.

Teď, když visí a je v plné své kráse ozdobou mého koutku, mám chuť vyrobit si další a další... Nejenže vypadá hezky, ale uklidily se mi poházené náušnice všude kolem mě... :)

Naraženo...

...!

Nevím, jestli jsem to tu už psala,ale domů nekupujeme pečivo – a pokud ano – je to výjimka. No, my ho totiž pečeme. Krom toho, že v nové pekárně zkouším vytvářet, co nejlepší chleby, tak v troubě peču rohlíčky a raženky. Skvělý recept na rohlíky jsem našla u Moniky Brýdové a tím ji i velmi děkuji, protože lepší rohlíky jsem nejedla!

Na fotce už poslední raženky…  Minirohlíčky, které jsem dělala, hrála si s nimi, zmizely a ani jsem si nevšimla kam.

A to je dobře.

Ejmy